Technicky brilantní soprán (Terezie Švarcová) se citlivě snoubil s barevnými valéry flétny (Jana Jarkovská ) na půdorysu dvou klavírů (Marie Wiesnerová).

Kittnarová, Olga. Harmonie. Svár teorie s praxí. 11.1.2013. [online] https://www.casopisharmonie.cz

________________

"….Posluchači měli velmi vzácnou příležitost vyslechnout tento rozsáhlý melodram (Pierrot lunaire) ve vynikajícím podání jak instrumentalistů, tak sopranistky Terezie Švarcové, která nejenže bravurně zvládla náročný Sprechgesang, ale uchvátila i vytříbeným kompozičním stylem své čtyřdílné skladby Vier deutsche Lieder pro flétnu, klarinet, housle, klavír a soprán na slova básníků Krause, Trakla a Morgensterna…."

Kocůrková, Jitka. MusicOlomouc 2013 popáté! 3. 5. 2013 16:15 [online] https://operaplus.cz/musicolomouc-2013

_____________________

"Terezie Švarcová sama provedla vlastní cyklus krátkých písní Vier deutsche Lieder pro flétnu, klarinet, housle, klavír a soprán. Inspirací autorce byla poezie Karla Krause, Georga Trakla, Christiana Morgensterna a témata války, lásky a smrti. Pocit zmaru se zračí přímo v užití nástrojů i lidského hlasu, kdy jednotlivé tóny v sobě nesou tklivost…….Vrcholem festivalu i samotného závěrečného koncertu bylo první olomoucké provedení známého díla Arnolda Schönberga Pierrot Lunaire v nastudování dirigujícího Petra Louženského. Sopranistka Terezie Švarcová zvládla náročný, přesně v partituře notovaný i rytmicky zaznamenaný Sprechgesang a přiblížila tak Schönbergovu hudbu olomouckým posluchačům…."

Kittnarová, Olga. Opus musicum 3/13, str. 78/9 [online] https://www.opusmusicum.cz 

             ________________________

"Zlatým hřebem se stalo provedení Schönbergova cyklu melodramů s názvem Pierrot Lunaire. První kompozicí závěrečného večera bylo Vier deutsche Lieder zpěvačky Terezie Švarcové na texty Karla Krause, Georga Trakla a Christiana Morgensterna. "Inspirací mi byla témata války, lásky a smrti, která procházejí více či méně znatelně celým cyklem," prozradila autorka. "Skladba byla velmi expresivní a předjímala závěrečnou kompozici tohoto večera, tedy legendárního Pierrota Lunairea," uvedl za pořadatele Michal Slováček……..Provedení Schönbergova cyklu melodramů Pierrot Lunaire obstaralo vyvrcholení večera. "Dnes se již jedná o dílo zanesené ve všech učebnicích a přehledových publikacích o dějinách hudby. Přesto – nebo právě proto – je až s podivem, že tato skladba po celých sto jedna let od jejího vzniku v Olomouci dosud živě nezazněla. A nutno říct, že tato olomoucká premiéra byla více než důstojným zakončením letošního festivalu..." 

Konečný, Pavel. 2. května 2013, 11:31 [online] https://www.zurnal.upol.cz/ff/zprava/clanek/pierrot-lunaire-a-mladi-cesti-autori-zakoncili-musicolomouc/

"...víc mne však oslovila pečlivá, hlasově vynalézavá interpretace sopranistky Terezie Švarcové, kompletní propojení se zvukovým terénem skladby…"

Šerých, Anna. Hudební rozhledy 01/16. Studio N nově a neotřele.

                ______________

"...Naprostou jistotu v uchopení verdiovsky posazených sopránových árií z opery Jana Eyrová prokázala Terezie Švarcová. Má jemně vibrující, současně dostatečně průrazný hlas, jistou intonaci a dynamickou vyváženost ve všech polohách svého hlasového fondu."  

Mojžíš, Vojtěch. Vzpomínka na Juraje Filase 17. 4. 2025 [online] www. klasikaplus.cz/vzpominka-na-juraje-filase/

               __________________

Terezie Švarcová je vynikající sólistkou a tak mohla přednést v plné kráse své Tři písně na Christiana Morgensterna pro soprán, flétnu a klavír (2009-10). Autorka využívá výrazných, intonačně náročných melodických postupů ve spojení se zajímavou nástrojovou stylizací. Rozsáhlé dvacetiminutové dílo ukázalo snad všechny možnosti lidského hlasu. Autorka je, jako jedna z mála v našich krajích, mimořádně technicky i sluchově disponovanou interpretkou. Terezii Švarcovou doprovodily flétnistka Jana Jarkovská a klavíristka Marie Wiesnerová."

Fila, Jan. A Tempo Revue 2016. Koncert katedry skladby HAMU 24. února 2011

 ______________________

"Terezie Švarcová je dlouhodobě známá především milovníkům opery. Nejen na scéně Moravského divadla Olomouc ztvárnila s charakteristickou představitelskou niterností prvooborové sopránové role; Gildu z Verdiho Rigoletta, Zuzanku z Mozartovy Figarovy svatby, Terinku z Dvořákovy opery Jakobín, Massenetovu Manon…. I na poli koncertním je její hlas s typickým něžně medovým zabarvením mnohým posluchačům známý – vystupovala se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, s Moravskou filharmonií Olomouc, s Czech Virtuosi, Karlovarským symfonickým orchestrem… na mnohých festivalech a koncertech její pěvecký projev vždy přinášel radost a potěchu na duši.

Matuszek, Petr. Hudební rozhledy, Roč. 65, č. 8 (2012), s. 48. – 49. Novinky soudobé hudby V. : VIII. Terezie Švarcová – Tři písně na Christiana Morgensterna.

"Svou strhující interpretací technicky náročné skladby Jana Vičara Nippon no Shiki (Japonská roční období) přenesl Morgenstern Ensemble (Terezie Švarcová – zpěv, Jana Jarkovská – flétna, Marie Wiesnerová – klavír a piano préparé) posluchače na Dálný východ.."

Krejča, Tomáš. Hudební rozhledy 01/13. Svár teorie s praxí již podeváté

  ____________________

"…Druhou skladbou večera byla symfonická freska Terezie Švarcové Z leningradského deníku Lýdie Ochapkinové (2007) pro recitátorku, dva soprány, klavír a orchestr... Námětem je výběr z deníku Lýdie Ochapkinové, obyvatelky Leningradu, který si psala v prvních měsících nacistické blokády města v letech 1941 až 1942. Vedle autentických ukázek deníku autorka ještě zapojila do míst, kde Lýdie prožívá největší těžkosti svého života, ruský pravoslavný chorál v téměř autentické podobě, jako připomínku neustálého obracení se lidstva k Bohu při tragických událostech života. Objevuje se zde pravoslavné Radujsa Maria (pravoslavné Ave Maria), celý text Věruju (v pravoslavné liturgii Sv. Jana Zlatoústého je to část Credo) a Otče naš. Příběh nás zavádí do obleženého Leningradu, kde se matka stará o své dvě děti. Čelí přitom neustálému strachu z náletů a potížím s nedostatkem potravin...

Skladba má dvě roviny – realitu a náboženské vytržení, kdy se ozývá pravoslavná hudba. Hudebně jsou tato pásma zprvu ostře rozlišena, až v závěru se oba světy propojí. Svět reality je charakterizován expresivním výrazem, na hranici tonality. Časté je vrstvení clusterů v dělených smyčcích – zde se pozitivně projevilo velké obsazení, kdy se ani jednou nestalo, že by některá skupina vyzněla dynamicky nevyrovnaně. Části s pravoslavnými zpěvy oproti tomu byly velmi prosté s převahou deklamace. Orchestrální doprovod těchto částí byl oproštěn od zbytečných not, stejně jako zpěvní party. Pro mě zdaleka nejpůsobivější částí bylo Věruju, zpočátku doprovozené nižšími, velmi clusterovými smyčci, deklamované téměř jen na jednom tónu... Téměř půlhodinová skladba má obrovský tah, formálně tvoří skladba velice pevný oblouk. Celá partitura mě také zaujala precizně vypracovanou instrumentací, která dílo představila v nejlepším světle. Part recitátorky přednesla zaníceně Valerie Zawadská, sólové sopránové party pak sama autorka a Lucie Hájková.

Fila, Jan. A Tempo Revue. 31.12.2008. [online] Koncert Symfonického orchestru Pražské konzervatoře 1. prosince 2008